Recept s příběhem: (opilá) horká višeň

Už od dětství miluju višně. Třešně samozřejmě taky, ale višně jsou pro mě symbolem vyváženosti chuti. Nejsou ani příliš sladké, ani příliš kyselé. Samozřejmě jak které. Višňové nápoje ale podle mě vůbec tuhle barvitost chuti neodráží. Většina, které jsem doposud ochutnala, byly přeslazené, jakoby někdo chtěl potlačit jejich přirozenou kyselost.

Vždycky, když mám příležitost ochutnat nějaký višňový nápoj, jdu do toho. A tak, když jsem nedávno při procházce Prahou objevila na vývěsním štítě nápis Opilá horká višeň, neváhala jsem. Jaké ovšem bylo moje zklamání! Byla to prakticky jen růžová voda s divným aromatem alkoholu, který jsem ani nebyla schopná rozeznat. Chuť byla mdlá, barva sice pastelově růžová, kterou miluju, ale takhle jsem si to teda vůbec nepředstavovala. Možná, že právě ty představy, které máme, nás trochu limitují, ale mám pocit, že nejsem sama, kdo čekal něco jiného.

O pár dní později jsem tento zážitek totiž vyprávěla kamarádce a ona mě hned ujistila, že si tam tu Opilou višeň dávala taky. Nebyl to žádný dočasný výpadek chuti.  Měla z toho úplně stejný dojem. Chtěla mě jako milovnici višní dopředu varovat, abych si ušetřila “trauma”, ale nestihla to. A vlastně je to dobře, protože mě to donutilo zamyslet se nad tím, jak by (podle mě) takový správný višňový nápoj měl chutnat. 

Moji rodiče žijí v severních Čechách, kde je velká tradice pěstování jablek a výroby jablečných moštů. Na zahradě jsme mívali kolem 30 stromů, a tak o jablka a mošty nebyla nikdy nouze. Jenže když máte něčeho takové množství, časem se vám to tak trochu přejí.

Začali jsem tedy zkoušet i jiné mošty a jedním z nich byl právě i ten višňový. Správně je to tedy jablečnovišňový, podle podílu ovocné složky, ale chuť a hlavně vůně odpovídá višním. Tento mošt jsem proto použila i k přípravě Opilé horké višně, podle mých představ.

cherry, fruit, self-picked

Mošt doporučuji naředit dle chuti (já ho ředím cca 2 díly moštu ku 3 dílům vody), aby nebyl příliš sladký. Svaříme ho spolu s pár hlavičkami hřebíčku, přidáme špetku mletého chilli. Chilli zpočátku moc neucítíte, její chuť se rozvine později, takže doporučuji opravdu maličko, aby vám pak neshořela pusa. Nápoj necháme vychladnout a několik minut odležet, aby se pořádně rozvinuly všechny chutě. Před konzumací znovu krátce ohřejeme, vymačkáme ¼ limetky (pokud nemáme limetku, tak si ji seženeme, protože bez ní to není ono), nalijeme do termohrníčku a můžeme vyrazit na procházku.

Horká višeň připravená na procházku
ruKÁVek

Pokud chceme z horké višně udělat trochu opilou, tak doporučuji přidat višňovku. Já si višňovku zamilovala, když jsem bydlela v Polsku. Doteď si ji ráda dám, když je příležitost. Višňovka je trochu něco jiného než známější Griotka. Liší se obsahem alkoholu, přidaným kořením a není tak sladká. V Čechách se prodává višňovka s obsahem cca 25 % alkoholu, v Polsku má přes 30 %. Griotka má obsah alkoholu obvykle pod 20 % a přidává se do ní  koření, jako např. skořice či citronová kůra. Višňovka tak má čistě višňovou, lehce štiplavou chuť, která bude krásně korespondovat s naším domácím nápojem.

Recept

  • 200 ml višňového moštu
  • 100 ml vody
  • 3-5 hlaviček hřebíčku
  • špetka mletého chilli
    (opatrně, chuť se později velmi rozvine)

    svařit a na závěr:

  • šťáva z limetky
  • alternativně panák višňovky

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *